Historie a původ plemene
Historie tohoto plemene začíná u čokoládově zbarvené kočky jménem Wong Mau. Podle vyprávění se tato kočka dostala do Spojených států, když ji adoptoval námořník, který navštívil Barmu ve 20. nebo 30. letech 20. století. Námořník ji předal sanfranciskému chovateli siamských koček Dr. Josephu Thompsonovi, který ji popsal jako "poměrně malou kočku s jemnou kostrou, ale kompaktnějším tělem než siamky, s kratším ocasem, kulatou hlavou s krátkým čenichem a větší šířkou mezi kulatýma očima".
Doktor Thompson si také všiml, že kočka měla tmavší hnědé body, které zvýrazňovaly její sobolí srst, a ze zvědavosti, jak budou vypadat potomci, ji zkřížil se siamkou s tuleními body. Z tohoto spojení se narodil vrh koťat, z nichž některá měla vzhled siamských koček a jiná se podobala své matce. Doktor Thompson pak Wong Mau nakryl s jedním z jejích hnědých koťat. Tentokrát vrh obsahoval tři různé typy koťat: Některá vypadala jako siamské kočky, některá se podobala své matce a některá byla tmavě hnědá bez bodů. Sobolí zbarvení koček bez bodů bylo nakonec použito k vytvoření základu barmského plemene.
Barmské kočky byly poprvé zaregistrovány Asociací chovatelů koček v roce 1936 a plné uznání plemeno získalo v roce 1957. Důvodem zpoždění bylo mimo jiné to, že někteří chovatelé barmských koček křížili své kočky se siamskými - což bylo nakonec zakázáno. Výsledkem křížení byl vývoj tonkinské kočky, takže to jistě přineslo určité výhody, které mohou milovníci koček ocenit! Dnes CFA uznává jak americkou, tak evropskou barmu. Všechny hlavní registry koček uznávají barmské kočky, ale ne všechny barvy jsou ve všech registrech povoleny.
